Dlouho jsem bydlela na Letné, teď už asi pět let v Holešovicích. Stejně dlouho v Praze 7 pracuji; a teď to mám do práce prakticky jen přes ulici. Jsem tu zvyklá, je to strategicky umístěná městská část. Je tu blízko do centra Prahy, na autobus, když někam jedu, do práce chodím pěšky.
Jsem v kanceláři na poště. Dříve jsem ale roznášela poštu a důchody. Zaskakovala jsem za kolegy v terénu, tzv. „střídač“. Znám tu tak všechny ulice, mám to tu křížem krážem prochozené.
Klasických dopisů sice ubylo, hlavně v době, kdy začaly SMS zprávy, ale třeba pohledy se posílají stále dál. Hlavně cizinci. A Češi také posílají pohledy, z dovolené, přání. Řekla bych, že se to vrací. A samozřejmě se pak hodně posílá velká pošta: katalogy, letáky, nabídky… papír pořád hraje velkou roli.
Mám tři děti, dospělou dceru a dva syny školního věku. Jsem matka samoživitelka.
Vytvořila bych jim lepší podmínky. Místa ve školce pro jejich děti, půl úvazky. Nora Fridrichová tu pro ně má šatník. To si myslím, že je velmi dobrá věc, která funguje. Je tu i azylový dům. Je třeba stále co zlepšovat.
Chodím ráda do divadla, na koncerty, do galerií, na křty knížek. Mám ráda procházky a hlavně čtu to, co mě baví… vlastně pořád čtu.
Kdysi jsem chtěla vstoupit do Unie svobody, ale než se to stačilo zrealizovat, tak zanikla (smích). TOP 09 jsem podporovala od začátku. Jelikož v té straně mám spoustu známých a je mi blízká svými názory, stala jsem se členem. Žiji tu a považuji za důležité se politicky angažovat.
Líbí se mi, že je viditelnější, hmatatelnější, lépe uchopitelná.
Tady je toho na změnu (smích). Parkování, cyklopruhy, čistota chodníků. Když jsem se sem přestěhovala, nemohla jsem si zvyknout. Místo, abych se dívala na krásy budov a architektury, dívala jsem se pod sebe, abych do něčeho nešlápla. To asi pálí všechny. Určitě bych chtěla více zeleně mezi domy, vodní mlžítka, pítka, fontány. Zvlášť tady v Holešovicích, kde bydlím.
