Pracuji tady v Praze 7 a práce je pro mě důležitou součástí života. Musí mě nejen bavit, ale hlavně naplňovat. Mít vize a přivádět je k životu, to mě opravdu dostává a dává mi to smysl. Znamená to, že pak člověk prací tráví nejen pracovní dobu, ale navíc vždy, kdy je potřeba. Zůstává mu v hlavě, není tu žádné tlačítko vypnout a zapnout.
Ve volném čase jsem samozřejmě hlavně se svou velkou rodinou, která je nedílnou součástí mého života, miluji je a jsou pro mě vším. Děti jsou ještě malé, takže se opravdu raduji z každého jejich úspěchu a toho, co se naučí. Vedle rodiny teď trochu víc utíkám do politiky. Chtěla bych být prospěšná, dělat dobré věci nejen pro rodinu, ale pro další lidi kolem mě. Vzít nápady, které mám v hlavě a uskutečnit je.
Hned? Chci bezpečné chodníky pro občany - usměrnit cyklisty a koloběžkáře, aby neohrožovali lidi a pejskaře na chodnících v ulicích nebo parcích.
Zaprvé dokážu naslouchat druhým a umím hledat vhodná řešení, zadruhé neumím vůbec lhát, zatřetí vidím svět očima ženy, což je jistě nezanedbatelným přínosem ve spíše mužském světě.
A proč ne? Věřím, že mohu být lidem v městské části přínosem. Vždy jsem s lidmi pracovala a vnímám to jako takové své poslání. Naslouchat, zamyslet se a přijít s návrhem řešení. A dotáhnout to do konce. Mám také radost z možnosti být součástí příběhu naší doby.
Ta možnost přímo ovlivnit místo, kde žiji. Udělat ho ještě hezčí a příjemnější k životu, a to nejen pro mne, ale pro všechny. Zachovat a rozvinout krásu naší městské části a ukázat ji i ostatním. Odměnou je radost z dobře vykonané práce a spokojenost lidí kolem vás.
Jako žena, která má sama tři děti, vím, jak je velmi náročné koordinovat čas pro rodinu a práci. Samoživitelky se neobejdou bez pomoci svého nejbližšího okolí, ať už rodičů, nebo třeba nejbližších sousedů. A proč by s voděním do školy nemohli pomoci například starší spolužáci? Musíme si pomáhat a zároveň vytvářet v mladých lidech smysl pro zodpovědnost a sociální chování. Další možností, jak pomoci, jsou pak například bazary dětského oblečení, knih, pomůcek do školy. Důležité je také podpořit účast dětí na školních aktivitách, zajistit jim letní tábory nebo vstupenky na kulturní a jiné akce, aby nedocházelo k jejich sociálnímu vyloučení.
Šla bych postupně od menších kroků k těm větším. Zaprvé individuálně u každého jednotlivě prověřit, jak mají nastavené smlouvy, zadruhé je určitě možné připravit návody a otevřít poradnu včetně individuální pomoci při získání příspěvku na bydlení. Zatřetí bych se snažila najít možnosti mimořádného příspěvku z rezerv městské části. A začtvrté je třeba se podívat na řešení v delším horizontu. Například pokračovat v zateplování budov nebo instalovat fotovoltaiku na budovy v majetku města.
Ta otázka mě velmi trápí, protože jsem sama maminkou dítěte, které využívá služeb dětského psychiatra. Dětských psychiatrů je jako šafránu a situace spíše zhoršuje, na vyšetření se čeká několik měsíců. Přitom děti mohou mít spoustu potíží, které by díky této lékařské pomoci mohly lépe a rychleji zvládat.
Je to tak spíš otázka pro centrální vládu, pro Ministerstva zdravotnictví a školství, aby nějakými lukrativními pobídkami podpořila studium dětské psychiatrie na lékařských fakultách a obecně rozvoj a modernizaci celého oboru. Obce mohou nabízet levnější nájmy a být jinak všestranně vstřícné. Ale jaký má smysl přetahovat dětské psychiatry odjinud, když jich je tak málo, že za nimi pacienti budou stejně dojíždět z jiných měst?
Ráda bych se zde cítila bezpečně, stejně tak celá moje rodina, kamarádi, kolegové. Chtěla bych přijet a mít kde zaparkovat, a když jdu po chodníku, nechci uskakovat před cyklisty. Očekávala bych, že by tyto dvě věci pro mě městská část udělat mohla.
A co já naopak pro ni? Kandiduji ve volbách, tak snad mohu přispět svými nápady, pracovitostí a vytrvalostí.
